Kdo za všechno může

Zodpovědnost neseme samozřejmně my všichni.Bohatí za to že bohatnou na úkor chudých a chudí za to že nemají to štěstí zbohatnout na úkor nemocných.

Tam kde končí spodní hranice chudoby začíná boj o přežití.

Věříte tomu že Thatcherová vůbec nezemřela?

Thatcherová je možná pryč, ale…

Sobota, 08 Červen 2013 08:59 John Pilger Civilizace

Když šéf labouristů Ed Miliband uctil památku Thatcherové coby „odvážné“ feministické hrdinky, které si osobně „váží“, dal najevo, že Železná lady ani zdaleka nezemřela.

Týdny po jejím skonu vzpomínám na její oběti. Byla mezi nimi i pětiletá Marie, dcera Patricka Warbyho. Trpěla deformací střev a potřebovala zvláštní dietu, bez níž byla její bolest k nevydržení. Její otec byl horník z Durhamu a už použil veškeré úspory. Bylo to v zimě 1985, Velká hornická stávka proti likvidaci dolů trvala už skoro rok a rodina byla zoufalá. Ačkoli Mariiny potíže byly nezpochybnitelné, ministerstvo zdravotnictví ani správa sociálního zabezpečení jí nepomohly. Později se mi podařilo získat vládní dokumenty tohoto případu, z nichž vyplynulo, že léčba Marii byla zamítnuta, protože její otec byl „dotčen odborovým sporem“.

Korupce a nelidskost za vlády Thatcherové neznaly hranic. Když se dostala v roce 1979 k moci, požadovala zákaz vývozu mléka do Vietnamu. Americká invaze přitom zanechala třetinu vietnamských dětí podvyživených. Byl jsem svědkem mnoha hrůzných situací, včetně toho, jak děti slepnou kvůli nedostatku vitaminů. „To už se nedá dál tolerovat,“ hlesl zničený lékař v dětské nemocnici v Saigonu, když jsme spolu stáli nad umírajícím chlapcem. Humanitární organizace Oxfam a Save the Children britské vládě vysvětlily závažnost situace. Američany vyhlášené embargo vyhnalo cenu kila mléka v prášku na desetinásobek ceny za kilo masa. To mléko mohlo mnoha dětem pomoci postavit se na nohy. Thatcherová zákaz nezrušila. V sousední Kambodži nechala Thatcherová – tajně – krvavou stopu. V roce 1980 požadovala, aby si už nefunkční režim Pol Pota, který zabil 1,7 milionu lidí, mohl ponechat „právo“ zastupovat své oběti v OSN. Její politika byla odplatou osvoboditeli Kambodži, Vietnamu. Britský zástupce při Světové zdravotnické organizaci (WHO) dostal za úkol hlasovat spolu s Pol Potem, a zabránit tak poskytnutí pomoci tam, kde to bylo tehdy potřeba víc, než kdekoli jinde na světě.

Aby tuto zrůdnost skryly, USA, Británie a Čína, Pol Potův hlavní ochránce, vymyslely „koalici odboje“, jíž dominovali Pol Potovi Rudí Khmerové, pro něž CIA podél hranic s Thajskem zbudovala síť vojenských základen. Mělo to ale háček. Po skandálu Irangate americký Kongres veškerá utajovaná vojenská dobrodružství zakázal. „Prezident Reagan tedy přenechal Thatcherové úkol, aby kambodžskou show převzala britská SAS,“ citoval Sunday Telegraph vysokého představitele Whitehallu. „A ona okamžitě souhlasila.“ V roce 1983 vyslala SAS, aby cvičila „koalici“ ve svém vlastním typu terorismu. Sedmičlenný tým SAS přijel z Hongkongu a učil „bojovníky hnutí odporu“ jak klást miny v zemi zdevastované genocidou a s největším počtem obětí nášlapných min. Šestnáct tisíc lidí napsalo Thatcherové na protest proti této politice. „Stvrzuji,“ odpověděla tehdy lídrovi opozice Neilu Kinnockovi, „že se britská vláda nepodílí na žádném druhu výcviku, vybavování nebo spolupráci s Rudými Khmery nebo jejich spojenci.“ Její lež až brala dech. V roce 1991 vláda Johna Majora parlamentu přiznala, že SAS „koalici“ opravdu cvičila. „Brity jsme měli rádi,“ řekl mi později jeden bývalý bojovník Rudých Khmerů. „Dokonale nám uměli vysvětlit, jak klást nálože. Většinu obětí pak tvořili neopatrní lidé, zvláště děti na rýžových polích.“

Když pak redaktoři Thames Television v dokumentu Death on the Rock odhalili, jak britská SAS vedla eskadry smrti v Irsku a Gibraltaru, začali je pronásledovat „novináři“ od Ruperta Murdocha. Ačkoli bez viny, Thames TV nakonec přišla o svou frančízu ITV.

Argentinský křižník General Belgrano v roce 1982 dýmal mimo výlučnou zónu u Falkland. Ta loď nepředstavovala žádné nebezpečí, přesto Thatcherová vydala rozkaz k jejímu potopení. Jejími obětmi se stalo 323 námořníků. Ten zločin měl určitou logiku. Mezi nejbližšími spojenci premiérky byli masoví vrazi – Augusto Pinochet v Chile, Suharto v Indonésii. Ačkoli britský stát vyzbrojoval různé světové tyranie už dlouho, byla to Thatcherová, kdo do těchto obchodů vnesl křižácký zápal. Natočil jsem ji, jak na vojenském veletrhu hladí blyštivou raketu a říká: „Takovou si pořídím!“

Při vyšetřování prodeje zbraní do Iráku lord Scott slyšel svědectví, podle nichž značná část Thatcherové vlády v otázce prodeji zbraní Saddámovi Husajnovi lhala a porušovala zákony. Projděte si stará čísla Baghdad Observer a najdete fotky jejích podlézavých „boys“ na titulní straně. Ministři vlády sedí se Saddámem na jeho proslulém bílém divanu. David Mellor se na snímku usmívá, i když ve stejné době jeho hostitel zplynovával pět tisíc Kurdů.

Možná dnes není nic snazšího, než si zatančit na jejím hrobě. Její pohřeb byl propagandistickou akcí, která by se hodila pro diktátora: absurdní přehlídka militarismu, jako by se zrovna odehrál převrat. A on se odehrál. Jak poznamenal další z jejích „boys“, ministr v letech 1979 až 1989, Geoffrey Howe: „Jejím největším úspěchem bylo, že dokázala proměnit ne jen jednu stranu, ale hned dvě, a tak, když posléze k moci přišli labouristé, značná část thatcherismu byla přijata jako nezvratná.“ V roce 1997 byla Thatcherová první bývalou premiérkou, která navštívila Tonyho Blaira po jeho nástupu do Downing Street. Na fotce se oba usmívají – začínající válečný zločinec se svou mentorkou. Když tedy Ed Miliband ve svém podlézavém „chvalozpěvu“ vykreslil Thatcherovou jako „odvážnou“ feministickou hrdinku, jejíchž úspěchů si osobně „váží“, víte, že Thatcherová vůbec nezemřela.

Autor je britský publicista a dokumentarista