Pomáháme si navzájem,proto jsme rádi za jakýkoliv názor a radu

            Několik posledních dní jsem strávila v kempu Occupy Czech na Klárově, který je součástí celosvětového projevu nesouhlasu se stávajícími systémy.

            Když jsem se prvně přibližovala ke stanům, nejevili ve mně přílišnou důvěru. Zajímalo mě však, proč si lidé staví uprostřed Prahy tábor? Co je to za další recesi? O chvíli později jsem zjistila, že to, co z dálky vypadalo spíše odpudivě, má pevné jádro (zatím pouze několika) aktivních pracovitých lidí. Lidí, kteří nejsou lhostejni veřejnému dění, vykořisťujícímu systému a našemu vztahu k přírodě. Rozhodla jsem se tedy pobýt na Klárově několik dní, abych o začínajícím hnutí zjistila víc.

            V kempu jsem strávila celkem čtyři dny, z nichž žádný nebyl stejný. Program nebyl pevně dán, každý inicioval to, co zrovna považoval za nutné a přínosné. A díky diskusím a rozhovorům s lidmi různého smýšlení se člověk také nenudil. Často jsem se názorově neshodla s návštěvníky kempu a ani jeho obyvateli. O to však byly diskuse rozvinutější a měly větší smysl pro hledání nového způsobu. Mám pocit, že na Klárově právě probíhá tvůrčí proces, který může změnit naši zatvrdlou nerozvíjející se představu o fungování společnosti.

            Po pobytu v kempu se mi zdá, že nynější společenská struktura světa řízená ekonomii již brzy bude patřit minulosti. Na nás teď je, jak dlouho to potrvá. Kdy už převezmeme otěže odpovědnosti za naše životy do vlastních rukou?

            Každý den probíhají na Klárově veřejné sněmy na aktuální témata, o kterých se třeba hovořit. Sněm probíhá formou diskuse, kdy se k tématu a příspěvkům může vyjádřit kdokoliv z přítomných. Nebylo vyjímkou, že si lidé přišli pouze postěžovat a v jejich řeči nebyl ani náznak snahy o hledání řešení. Přesto však na sněmech padaly myšlenky a konkrétní příklady, které si oprávněně zasloužily naši pozornost a které nás mohou posunout z místa. Musíme si uvědomit, že my jsme ti, kdo mohou něco změnit a položit tak kámen společnosti, kterou chceme. Společnost nemusí vždy fungovat jen na bázi strachu pečlivě pěstovaného z těch nejvyšších míst.

            Možná si právě teď říkáte, že nějaká studentka má dost času sněmovat a hrát si na revolucionářku. Ale můžete to vzít i z jiného pohledu. Prvotní větší investice se v našich životech totiž neztratí. Těžko se můžeme dobrat osobních cílů, když je naše přítomnost i budoucnost globálně zatížena vzrůstajícími dluhy a neudržitelnou každodenní stereotypní honičkou za věcmi, z nichž mají největší zisky distributoři a vláda.

            V kempu se tvoří nové smýšlení, které je, alespoň doufám, schopno vytvořit nový systém. Systém, kterého je potřeba dosáhnout i novou revolucí. Nejde nikoho do ničeho nutit, ale stany na Klárově nám všem ukazují cestu, kterou je možné se vydat. A opět záleží jen na nás, jestli budeme konečně chtít myslet do důsledků globálně a nebojácně okupovat lokálně.

Tereza