Nepleťme si dojmy s pojmy

28.06.2012 08:46

NEPLETME SI DEMOKRACII S OCHLOKRACII

OCHLOKRACIE:znamená, že když je státní moc oslabena otěží se chopí lid“ aneb lůza. Tehdy o všem rozhoduje srocení davu. Ten si osvojuje veškerou moc a bere na sebe politická práva. Každý jeho člen může vznést návrh (přesněji řečeno vykřičet si jej), který se považuje za legitimní a lid ihned přistoupí k jeho vykonání. Nesmíme však tento stav bezvládí, kdy vládne přímá akce davu, zaměňovat s prostým rabováním, jaké jsme mněli možnost zaznamenat při nedávném dobytí Iráku americkou armádou a jeho spojenci. Irácká lůza se nesnažila vykonávat nějakou politickou moc, prostě jen využila anarchie v zemi k majetkovému obohacení a vyřízení osobních účtu.

Zřejmě nejslavnější ochlokratickou situaci v dějinách je dobytí Bastily

 

 

DEMOKRACIE: Každé společenské zřízení je terčem kritiky jak zevnitř, tak zvenčí (ze strany jiných ideologií a forem vlády). Demokracie, přestože je dnes západním světem uznávána jako optimální forma vlády (nebo alespoň jako ta „nejméně špatná“, jak tvrdil britský premiér Churchill), byla a je cílem rozličných námitek.

  • Platón ve své Ústavě kritizoval demokracii jako vládu lůzy a jako ideální formu řízení státu navrhoval vládu filosofů, jejichž největší předností oproti nevzdělanému davu je moudrost. Moderní obdoba této kritiky mluví o hloupých voličích a populistických politicích, kteří na tuto hloupost spoléhají.
  • Aristoteles při svém dělení soudobých forem vlády zařadil demokracii do skupiny stojící proti vhodným formám vlády, spolu s tyranií a oligarchií. Za ideální považoval takovou, která smísí prvky demokracie s prvky aristokratickými, které na rozdíl od demokracie považoval za prospěšné. Míšení doporučil proto, aby stát netíhnul k extrémním formám vlády.
  • Totalitní režimy kritizují demokracii za to, že je slabá, tj. že neumí reagovat rychle a účelně na nenadálé krize, jako jsou války nebo přírodní pohromy. V dějinách můžeme nalézt příklady, kdy tomu tak skutečně bylo (např. politika appeasementu), ale také ukázky účinných reakcí demokratických zemí (např. mezinárodní pomoc oblastem postiženými tsunami v roce 2005).
  • V současné době se stále častěji objevují názory, že nejsou dodržována některá základní lidská práva.
  • Demokracie je dnes jeden z nejrozšířenějších způsobů řízení státu. Mezi demokratické státy patří téměř všechny státy Evropy, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Izrael, USA, Kanada či některé státy v Jižní Americe.
  • Slovo demokracie se v průběhu 20. století stalo slovem s kladnou hodnotou a bývá zneužíváno i pro režimy zásadně demokratické, v nichž sice probíhají formálně volby, ale jejich příprava i průběh jsou kontrolovány vládnoucí skupinou. Tyto státy jsou co do obsahu výkonu politické moci autoritářské. Ve srovnání s nimi je proto třeba odlišit pravé demokracie západního střihu, které jsou označovány jako liberální demokracie. Pouze v těchto probíhá skutečně svobodná politická soutěž, svobodné vytváření veřejného mínění a jsou zajišťovány i svobody občanů. Liberálních demokracií je ve světě pouze několik desítek.

V moderní době bývá demokracie zdůvodňována dvěma základními teoriemi demokracie: klasickou liberální teorií J.S. Milla a konkurenční teorií demokracie J. Schumpetera. První vychází z premisy delegace a převádění úkolů voliči na zastupitele, druhá více odráží skutečnou praxi a spíše předpokládá, že kandidáti soutěží na trhu politických osobností a stran, z nichž si volič vybírá a po volbách na ně má již jen omezený vliv. Zatímco první teorie spíše odráží koncepci demokratických hodnot, druhá přesněji popisuje praxi. Mezi oběma teoriemi a zastánci jejich směrů panuje určité napětí, které odráží i vztah ideál - realita.

Podle formy politického rozhodování je možné demokracii dále rozdělit na:

  • většinová (majoritní) demokracie - v praxi užívá některých mechanismů přímé demokracie za účelem prosazení většinového rozhodnutí lidu
  • pluralitní (konsensuální) demokracie - politické rozhodování je výsledkem sporu a dohody zúčastněných skupin či jednotlivců, podíl na rozhodování mají i nepřímo zúčastněná zájmová a nátlaková hnutí; (jiná formulace) při politickém rozhodování v ní dochází k soutěžení velkého počtu dobře definovaných skupin, které zastávají partikulární zájmy, a které jsou oddělené od státu.
  • konsociační demokracie - přes zásadní nejednotnost a nemožnost efektivního použití předešlých způsobů je rozhodování uskutečňováno skrze dohodu úzkých a uzavřených zájmových skupin
  • korporativní demokracie - obsahuje korporativní prvky; autoritativní systém demokracie, založený na korporativní struktuře společnosti, tedy společnosti bez politických stran nebo se sníženým vlivem politických stran, s rozsáhlou subsidiaritou a solidaritou; profesní skupiny zaměstnanců jsou základem pro rozhodování se společnosti, vytvářejí parlament, z něhož je složena vláda odborníků.
  • neokorporativní demokracie - je založená na vzájemném propojení zájmových skupin se státem.
  • participační demokracie - v ní se co největší množství jedinců a kolektivních subjektů podílí na co největším počtu rozhodnutí.
  • elitní demokracie - lid vládne jen díky aktu politických voleb, všechna ostatní rozhodování přináleží zvoleným elitám.
  • proximitní demokracie - představuje schopnost a možnost obyvatel regionu rozhodovat si o svých věcech sami, lokálně, být relativně soběstačný v řízení chodu společnosti (ekonomická, politická, sociální, finanční soběstačnost), případně i v zajištění obchodu a produkce klíčových komodit a služeb, a být na takovou soběstačnost připraven pro období krize a společenských otřesů. Proximitní demokracie vzdoruje některým externalitám globalizace a omezuje některé její aspekty, zejména globalizaci ekonomickou a finanční (volně podle J. Kellera) [1]

Slovo demokracie mají v názvu některé politické myšlenkové směry:

Sociální demokracie částečně vycházející z idejí utopického socialismu prosazuje průmyslovou (výrobní) demokracii, ve které se dělníci podílejí na řízení podniků, prostředkem k tomuto je stav, kdy zaměstnanci jsou zároveň akcionáři svého zaměstnavatele. Příklady lze nalézt v Francii, USA a Spojeném království.

 

 

Takže abychom shrnuli obě ideologické myšlenky

 

Demokracie je fakticky nefungující systém zneužitelný bankovními zájmy a politickou mafií.

Ochlokracie je fakticky nefungující systém zneužitelný lidmi a silnými jedinci.

Jaký politický systém by tedy byl ten jediný fungující?

Možností je zase několik ale bohužel všechny potřebují strukturní úpravy a mimo celosvětové osvěty začít převýchovou dětí a mládeže.

Náš lidský genetický kód je už po tisíciletí natolik zdeformovaný že si neuvědomujeme svoje mentální,psychické a fyzické možnosti.Dále porušujeme mj. přírodní zákony a zdegenerováváme celou planetu svojí usurpovaností a parazitismem.

Lhostejnost je více méně známá česká povaha a proto si můžeme my Češi otevřeně říct, že nejsme schopni žít v žádném, dosud existujícím politickém systému.

Zpět