O nás

Jak jsem se stal occupantem

 Stalo se to jednoho krásného jarního dne 3. 5. 2012.

 Po celozimním marném shánění práce, po zhlédnutí desítek dokumentů a přečtení několika Gb informací na netu, jsem si uvědomil, že náš systém je špatný, a že to jde jinak a lépe.

 Rozhodl jsem se, že je na čase, abych přešel z tlachání a nadávání na naši vládu k činům.

 Sbalil jsem si svou čundráckou výstroj a vydal se do Prahy podpořit okupanty, kteří již měli několik dnů postavené stanové městečko na Klárově.

 Cesta se zdála být z počátku těžká, protože jsem nikdy nejel stopem tak daleko bez peněz a jídla. Na začátku cesty mě provázeli obavy a strach, jelikož jsem nevěděl, jak to všechno dopadne. Díky mé neoblomné víře a naději v lepší zítřky mi bylo nakloněno i štěstí.

 Nejprve jsem vyrazil pěšky z domu do sousedního města, ve kterém je hlavní přípoj na dálnici D2 na Brno. Asi po 3 Km chůze a neustálého stopování, mi zastavilo auto a vzalo mě do onoho města. Pak jsem si stoupnul na výpadovku, na které mi po 20ti minutách zastavilo další auto. To mě svezlo až na nájezd na D2. Po výstupu na tuto dálnici, jsem se přemístil na konec nájezdového pruhu, kde jsem pokračoval ve stopování. Zde mě cca po 5ti minutách naložil 6tý projíždějící vůz až na křížení D2 a D1 v Brně. Odtud jsem se vydal pěšky podél dálnice D1 až za nájezdový pruh, kde jsem nadále stopoval. Po 30ti minutách zoufalého stopování u nejfrekventovanější dálniční křižovatky v ČR, mi zastavilo policejní auto, které na mě bylo pravděpodobně vysláno strážníky dálničního kamerového systému. Strážníci PČR, kteří mě přijeli odstranit z dálnice, byli rozumní a dalo se s nimi v klidu domluvit.  Po krátkém rozhovoru mi poradili cestu, díky které jsem se bezpečně dostal k nejbližší pumpě a u ní jsem měl nadále dovoleno pokračovat ve stopování. U pumpy jsem si dal půlhodinovou pauzu, protože cesta byla dlouhá 6 Km a na plném poledním slunci mě hodně vyčerpala. Po osvěžení vodou a skromném odpočinku jsem opět vyrazil. Následných 30 minut stopování na benzinové pumpě mě pomalu opouštěla naděje a přicházelo zoufalství, které mě ovšem opustilo ve chvíli, když mi sám od sebe zastavil vůz zahraniční SPZ a anglicky mluvící řidič, mi nabídnul svezení až do Prahy. Měl jsem sice obavu, protože angličtinu znám jen z filmů s titulky a německy umím jen základy ze studií na školách, ale na konec byly obavy neoprávněné, protože lámanou německoangličtinou jsme si výborně popovídali. Třistakilometrovou vzdálenost jsem překonal asi za 5 hodin. Přesto jsem bez jídla a financí stále nevěděl, co bude dál.  Naštěstí po příchodu do occupy městečka mě tamější organizátoři přijali s nadšením a otevřenou náručí. Po postavení stanu a zapojení se do komunitní práce, jsem v sobě konečně po 30ti letech našel své sebeurčení, kterým je boj za pravdu a sociální spravedlnost pro všechny naše občany.      

                                                                                                               Occupant:  Mirda Vokoun

                                                                                                      Email: mirdavokoun@gmail.com